Rychle vytrhnu ruku z Kaspianova sevření a doufám, že si táta ničeho nevšiml, i když pochybuju, že bychom měli takové štěstí. Pospíším k tátovi a pevně ho obejmu. Obvykle ho neobjímám, když za ním přijdu do práce, ale teď mi to připadá jako správná věc. Táta mě krátce obejme nazpět, pak svěsí ruce k bokům, o krok ustoupí a položí mi dlaně na ramena.

„Ahoj, zlatíčko, dneska jsem tě tu nečekal. Co p