Caspianovi se při mém příchodu rozšíří zorničky a ustoupí o půl kroku vzad, což mě přiměje ztuhnout na místě.

„Jsi v pořádku? Už je bezpečno?“ zeptám se, rozhlížím se kolem a marně se snažím pochopit, proč by Caspian couval přede MNOU. Vždyť on je tady ten, kdo v podstatě svítí.

„Je dostatečně bezpečno, nicméně by bylo nejlepší, kdyby sis ode mě pro tuto chvíli udržovala odstup,“ odpoví. Hlas má n