Caspian se napřímí se ztuhlými zády a pohlédne na mě s povytaženým obočím. Protočím nad ním panenky.

„Než si tu nabídku vyložíš nějakým způsobem, kterému nerozumím, řeknu to jasně. Nevím, jakými společenskými pravidly se řídíš, ale prostě vypadáš, že bys zrovna teď objetí potřeboval. Netuším, co dalšího bys v objetí mohl hledat, ale já nabízím útěchu a přátelství. Jen abychom měli jasno.“ Jistě, C