Zephyros na mě hluboce kývne. Usměju se na něj a on sebou trhne.

„Aha, mám dojem, že lidský pozdrav při představování nové osobě zahrnoval podivné gesto rukou.“ Protože v pravé ruce stále drží svítící kámen, neobratně natáhne levou ruku dlaní k zemi. Jen pokrčím rameny.

„To je v pořádku, nemusíš. Vím, že u vás si na dotyky zrovna nepotrpíte,“ mávnu rukou. Zeph spustí paži k boku a lehce se usměje.