Snažím se ze všech sil, abych zněla klidně a ne jako naprostý šílenec, protože jsem ve skutečnosti příšerně nervózní.

„Hele, Caspiane…“

„Ano?“ Otočí se ke mně. Asi bych k tomu měla vymyslet nějaký oslí můstek, vybalit to jen tak bez varování bude trapné. Nejsem tak přímočará jako Vivian. Jenže vtom se Caspianovy zelené oči střetnou s mými a slova ze mě prostě vyhrknou.

„Objímáme se my dva?“ vyhrkn