Úsměv na Caspianově tváři mě měl varovat. Pustí mou ruku a plynulým pohybem mi vsune jedno rámě za záda, druhé pod kolena a zvedne mě do náruče. Vypísknu a v šoku zakopu nohama. Zeph o půl kroku ustoupí, aby neschytal kopanec, a já se přestanu vzpírat, abych někomu neublížila.

„Caspiane! Co to děláš?“ zasyčím na něj a střelím pohledem po Zephovi, který nás jen nezúčastněně sleduje a v podstatě vůb