Když dojím dezert, nikomu už se v hospodě moc zůstávat nechce. Cítím se o dost lépe, ale myslím, že jsem v životě nebyla tak zticha. Musím se dohadovat s Vivian, která nechce, abych řídila domů. Bojí se, že jsem v šoku. Nakonec ustoupí a dovolí mi to, ale hlavně proto, že tu nechce nechat své auto a nacpat všechny do mého by TECHNICKY sice šlo, ale ubohému Zephovi by to polámalo křídla. Jedu domů