Srdce mi divoce buší, nejsem si úplně jistá, jestli vůbec dýchám, a takřka proti své vůli svírám prsty přední část Caspianovy košile. Po dlouhém okamžiku se odtáhne. Na tváři má neuvěřitelně samolibý úsměv, zvedne ruku, kterou měl na mém rameni, a jemně mě pohladí po tváři.

„S touto odpovědí jsem spokojen,“ pronese tiše a znovu si mě přitáhne do těsného objetí. Vzpomenu si, jak byl nesvůj, když js