Následující dva dny trávím tím, že předstírám odpočinek. Dám si vanu, zhlédnu pár filmů, jdu na dvě procházky (CHŮZE, žádný běh!) a dokonce si uklidím pokoj. Mělo by to být příjemné a uvolňující, ale není, protože trucuju. Vím, že trucuju. Dům je osamělý a až příliš tichý, i když se Vivian oba večery zastaví na večeři. Tvrdí, jak je v pohodě, ale jakmile si myslí, že se nikdo nedívá, úsměv jí z tv