Tentokrát se probouzím s mnohem jasnější hlavou. Už mi v ní tak strašně netřeští, a ačkoli mě celé tělo pořád pobolívá, nepřipadám si ani zdaleka tak slabá. Rozhlédnu se a spatřím Caspiana, jak sedí v pohodlně vyhlížejícím křesle po pravé straně postele. Hádám, že teď je řada na něm, aby tu vysedával a čekal, až se probudím já – já to pro něj dělala taky, takže je to jen fér. V ruce drží otevřenou