„Ráda tě poznávám, Cassandro. Jmenuji se Elysia,“ přivítá mě vřele Caspianova matka. No… tohle už teď probíhá lépe než Caspianovo seznámení s mým tátou, takže to je přinejmenším dobré znamení.

„Dobrý den,“ zmohu se jen na prosté pozdravení. Je to tak frustrující. Chci mluvit, obvykle mi rozhovory s lidmi nedělají problém, ale jazyk se mi plete a odmítá poslouchat. Má bezradnost se mi nejspíš zračí