Caspian přiloží prsty k mé tváři. Stojím naprosto nehybně, zatímco mi přejíždí dlaněmi po lících, a zachvěji se, když sjede níž po krku a přes klíční kosti. Prsty mi sklouzne po pažích, obkrouží boky a přejede na záda. Dokonce mi rukou prohrábne vlasy. Když si prohlíží své dílo, na tváři se mu usadí samolibý úsměv. Já na něj jen zírám a červenám se.

„Teď ty,“ prohlásí s mrknutím. Pořád jen zírám.