„Byla jsi s tím spokojená? Že jsi tu pijavici odsunula na zítřek?“ Surgeův hlas je tichý, ovládaný, ale pod povrchem jeho slov slyším spodní proud hněvu.

Otočím se k němu a při pohledu na intenzitu v jeho očích se mi zatají dech. „Surgei, musela jsem— “

„Žádala jsi mě, abych ho nechal žít,“ skočí mi do řeči hlasem nebezpečně klidným. „Po tom všem, co ti provedl, jsi stále prosila o jeho život. Pro