Simon mi visí v patách, když se řítím chodbou k Nerissině laboratoři. „Tesso, stůj!“ křičí naléhavě, ale já nezpomaluji. Nemůžu.

Vtrhnu do laboratoře a pohledem okamžitě vyhledám Nerissu, která leží v čemsi, co připomíná nemocniční lůžko pro mořské panny. Tělo má částečně ponořené ve slané vodě — právě tak, aby jí zakrývala ocas a většinu trupu, zatímco obličej a ňadra zůstávají nad hladinou. Voda