Sen mě obklopí, zprvu jemný a důvěrně známý. Jsem znovu dítě, stojím na břehu Středozemního moře, slunce mi hřeje do zad a já hledím na vodu.

A vedle mě stojí ona – moje babička Rosa, i když jsem jí vždycky říkala prostě babičko. Vypadá přesně tak, jak si ji pamatuji: nadpozemsky krásná, s tou tváří bez věku, které by člověk mohl hádat cokoli mezi pětatřiceti a pětapadesáti. Dlouhé tmavé vlasy jí