Poklusem doběhnu k surfařské boudě, popadnu dech a nasadím přátelský úsměv, když přistoupím k obsluze.

Zvedne oči od telefonu; je mu tak kolem dvaceti, sluncem vyšisované tmavé vlasy mu ve střapatém nepořádku padají na ramena a zpod rukávů mu vykukují okraje spletitého kmenového tetování. Na jmenovce má napsáno „Jaxon“ a v jeho pohledu se zračí ležérní zvědavost, když si mě prohlíží.

„Ahoj,“ spust