V jeskyni panuje zlověstné ticho, jedinými zvuky jsou náš trhaný dech a slabé syčení lávy chladnoucí v dálce. Temnota se kolem nás svírá a narušuje ji pouze tlumená oranžová záře roztavené horniny, která prosakuje puklinami ve stěnách.

„Slyšíš to?“ zašeptám sotva slyšitelným hlasem.

Rose strne a přimhouří oči, jak napíná sluch. Ze stínů se ozývá slabé, vlhké plazení, které s každou vteřinou sílí.