Kaelen se pomalu, rozvážně nadechl a po Aldousově pokárání ovládl svůj stoupající vztek. Staršího rádce ignoroval a upřel své temné oči na Maevu. Černé tůně jeho duhovek jako by pohlcovaly světlo svící. Otevřel ústa, uprostřed věty se zarazil a zavrtěl hlavou.

„Připojíš se ke mně a k těmhle šaškům na večeři?“

Maeva zamrkala.

Chtěl, aby s ním večeřela? S elitními skovgardskými válečníky? Pevně počí