Té noci se Maevy zmocnil těžký spánek a stáhl ji do zasněžených hlubin babiččiny zahrady ve Valorii. Zemi pokrývala tlustá peřina panenského sněhu. Zmrzlou půdou se však podivně prodíraly bílé zvonky a jejich křehké okvětní lístky se chvěly v chladném větru.

Maeva seděla na dřevěné lavičce vedle babičky Mirel. V tomto snu byla starší. Odraz v zamrzlé louži ukazoval ženu, jejíž oči nesly unavenou t