Zpoza cesmínových keřů po její pravici zaznělo zavrčení a Maeva se musela kousnout do jazyka, aby nevykřikla. Hvězda zařehtala a Maeva ji poplácala po šíji, aby ji uklidnila. Když na ně žádné zvíře nezaútočilo, Maeva si tiše oddechla úlevou.

„To bude dobré, Hvězdo. Najdeme úkryt a pak si dáme něco teplého k jídlu,“ řekla Maeva spíš pro sebe než pro koně. Navedla klisnu doleva.

Jak klisna s Maevou