Kaelen na okamžik zmlkl. „Nikdy jsi mi neřekla, o čem jsou.“

„O všeličem. A tvoje?“

„Taky o všeličem. Děkuji, že ses o mě postarala.“

„Kdykoli,“ řekla Maeva a ucítila, jak ji Kaelenova paže objala pevněji.

Maeva položila levou dlaň na jeho obnaženou hruď, přitiskla ucho k jeho srdci a zavřela oči.

„Konečně jsi v mém náručí, tam, kam patříš,“ zdálo se jí, že zaslechla Kaelenova slova těsně předtím,