Maeva věděla, že sní, v okamžiku, kdy spatřila samu sebe oděnou ve zbroji. Kaelenovu hlavu měla položenou v klíně. Jeho tvář byla zkřivená bolestí a na břiše zela velká rána. Valila se z ní krev.

Po tvářích jí stékaly slzy, když propletla své prsty s Kaelenovými.

„Slíbil jsi to!“ vzlykala.

Kaelen se zkroutil bolestí. „Vždycky budu s tebou, Maevo!“

Vzlykala ještě usedavěji. „Nesmíš! Slíbil jsi to!“