„Pch, tenkrát jste využil toho, že jste si pronajal celé první patro věže, a úplně jste mě ignoroval. A to jsem byl správce věže!

Po dvou letech zatínání zubů jsem se konečně dočkal příležitosti vás odsud vyrazit. Ani ve snu by mě nenapadlo, že sem znovu přitáhnete i s tím svým problémovým synem a budete si koledovat o malér...“

Na Tobinových buclatých tvářích se mihl záblesk škodolibého uspokojen