Kaelen se otočil a lhostejně pohlédl na mladíka, který svíral jeho dceru za paži. Přimhouřil oči a chladně pronesl: „Pusťte ji.“

Mladík se zamračil. „Pane, vy to dítě znáte? Moje známá vás zjevně nezná.“

V té restauraci byly obsazené jen dva stoly. Když Hazel před chvílí procházela kolem jeho stolu, ani se nezastavila.

Kaelen sledoval, jak jeho dceři bolestí rudne obličej. V očích se mu mihl záble