Z pohledu vypravěče.

Koutek Vanceových rtů se zvlnil do úsměvu, když ji držel kolem pasu a svíral ji pevněji než předtím.

Její dech těžkl, jak se na ni díval, a tělo se jí chvělo ještě víc.

Po celou tu chvíli se jeho hlas pohyboval na pomezí chrapotu a tichého šepotu, podle toho, co zrovna říkal.

Jeho prsty našly její bradu a pozvedly ji, aby se mu dívala přímo do očí.

„Neměl jsem v úmyslu odejít,