Aria ztěžka oddechovala a sledovala, jak se Vance pomalu přejíždí po svém ztopořeném údu. Prahla po tom vzít si ho do úst, ale Vance jí v tom už delší dobu bránil.

Přivřela oči a lehce našpulila rty.

„Tatínku… můžu?“ zeptala se s pohledem upřeným na jeho péro a on odmítavě zavrtěl hlavou.

„Ještě ne, kotě. Ale brzy zase ano.“

Arii poklesla ramena, lehla si zpátky na postel a přitiskla stehna k sobě