Pohled Camilly

Ranní slunce prosvítalo tenkými závěsy mé ložnice a vrhalo dlouhé stíny na podlahová prkna, jež v sobě stále nesla pachuť noční můry předešlé noci. Bylo tiché nedělní ráno. Ryzí hrůza ze střelby, kovový pach krve a ponižující trest ze mě vysály i tu poslední kapku života. Přesto v mém malém domku právě přebýval sám ďábel a choval se tu jako doma, jako by ty brutální, duši drtící udá