Pohled Danteho
„Do pracovny!“
Kývl jsem na Natalii, ať jde napřed.
Pohlédl jsem na svou roztomilou ženu, která se věnovala večeři. Neměla ani tušení, co se s ní ve skutečnosti děje.
„Musím vyřídit něco důležitého... Můžu se spolehnout, že dojíš večeři a pak půjdeš jako hodná holka do pokoje?“
Podívala se na mě těma svýma holubičíma očima.
„Dobře!“
Do prdele, tyhle oči mi totálně zamotaly hlavu.
Us