Declan ucítil dotek kolem pasu. Valerie ho chytila za bílou košili a přitiskla se k němu ještě těsněji.

Declan strnul.

Nenápadně se nadechl s úmyslem sundat její ruce ze svého pasu, ale zároveň nechtěl, aby si myslela, že ji bezohledně odstrkuje.

„Jen na chviličku. Neodcházej,“ žadonila Valerie a její hlas zněl žalostně.

Declan si povzdechl a ustoupil. „Vy–“

Bum! Než stačil doříct jediné slovo, z