**VINCENZO**

Zastavila se. Tělo se jí nepatrně zachvělo a já věděl, že je to strachem.

Co ale nevěděla, bylo, že strach je pro mě palivem. Píjel jsem ho, žil z něj. Utekl mi tichý, suchý smích; ten zvuk zněl drsně i mým vlastním uším. Trhla sebou – ale nerozeběhla se.

Zajímavé.

„Otoč se.“

Neotočila.

Jasně že ne.

Ona kurva nikdy neposlouchá.

Projelo mnou žhavé vztek. Mě nikdo neignoroval. Nikdo se