**VINCENZO**

Přesně jak jsem přikázal, byla tam – roztažená na posteli a čekala. Vzepřela se na loktech, rty se jí zkroutily do svůdného úsměvu a špičkou jazyka si pomalu přejela po rtech.

„Dal jsem ti svolení se hýbat?“ Její hihňání mi lezlo na nervy, bezduchý zvuk, který mě jen otravoval. Nikdy jsem neměl pochopení pro zbytečný smích, zvlášť ne od těch, které se mě snažily bavit. Ona však byla j