CAMILLA

„Prosím, prostě mě pusť,“ řekla jsem tichým, ale pevným hlasem, i když mi srdce divoce bušilo.

Ruce jsem podél těla zaťala v pěst, nehty se mi zarývaly do dlaní. Za nic na světě jsem mu nechtěla ukázat, jak moc se mi chce brečet.

Sevřel mi bradu do kleští svých prstů, jež se mi s krutou přesností zaryly do kůže a donutily mě zvednout tvář k té jeho. Fňukla jsem a pokusila se vykroutit, a