**VINCENZO**

Pytel znovu dutě narazil do zdi. A znovu. A znovu.

Klouby jsem měl už rozedrané – prasklé, krvácející –, ale bylo to jedno.

Bolest nezabírala.

Dnes v noci ne.

Ne když se mi v hlavě stále dokola přehrával její hlas, ostrý a vzdorný. Ne když jsem před sebou pořád viděl její oči planoucí divokým ohněm, i když se její tělo hroutilo vyčerpáním.

Zatracená práce.

Zasadil jsem pytli poslední