**CAMILLA**

V určitém okamžiku noci mi hlava klesla na opěradlo křesla a spánek mě konečně stáhl pod hladinu jako pomalý, neúprosný příliv.

Temnota mě pohltila celou. Neviděla jsem vůbec nic—jen cítila. Ten chlad. Tu tíhu. Plíživou hrůzu, která se mi ovíjela kolem páteře jako utahující se smyčka.

Pak se náhle zezadu natáhla hrubá ruka, škubla se mnou a vtáhla mě do dusivého ticha.

„Pšššt. Ani muk,