CAMILLA

„Tak fajn, vstávat, Šípková Růženko,“ pronesla Valeria, tleskla rukama a vstala s teatrálním gestem.

„Dej se do kupy, učeš si to háro po noční můře a pojďme na snídani, než začnu okusovat noční stolek.“

Zamrkala jsem na ni, pořád ještě napůl ztuhlá a napůl zpracovávající všechno, co na mě za posledních deset minut vychrlila.

„Počkej—snídaně? Jako… v kuchyni?“

„No jasně,“ protáhla Valeria t