**CAMILLA**

Seděla jsem u kuchyňského stolu, pomalu upíjela kávu a myšlenky mi od kouřícího šálku odbíhaly k tvářím dětí v sirotčinci. K těm nejmenším, k jejich očím plným naděje a k tíze zodpovědnosti, která mě drtila k zemi.

Pak se mé myšlenky jako vždy – nevyhnutelně – stočily k Vincenzovi. K tomu chladnému, nečitelnému pohledu. Ke kleci, ve které jsem měla zůstat zamčená. K bouři, před níž neb