**VINCENZO**

V pracovně to vždycky páchlo kouřem a starou mocí. Tlusté dubové police lemovaly stěny a prohýbaly se pod tíhou v kůži vázaných knih, kterých se už léta nikdo nedotkl.

Závěsy byly zatažené a tlumily ranní světlo, a stůl uprostřed – stůl mého otce – připomínal spíš bitevní pole než kus nábytku.

Povrch pokrývaly mapy, spisy a křišťálový popelník plný nedopalků doutníků.

Otec se pohybova