**VINCENZO**

Ticho se vleklo, hutné a nepříjemné, přerušované jen slabým, neúprosným tikotem hodin na chodbě a tichým, nepravidelným rytmem jejího dechu.

Seděla schoulená na vzdáleném okraji postele, kolena přitažená pevně k hrudníku, paže kolem nich omotané, jako by se snažila udržet pohromadě holou silou.

Měsíční světlo proudící polootevřenými závěsy bylo chladné a stříbrné, vrhalo ostré stíny p