**VINCENZO**

Táhnu ji za sebou a taneční parket necháváme za zády.

Hudba utichne do tupého dunění, jakmile projdeme kolem sametových provazů do soukromé chodby za nimi – tlumená světla, tlustý koberec pohlcující naše kroky, vzdálené basy stále vibrují ve zdech jako tlukot srdce, který odmítá zemřít.

Jednou klopýtne – ty její směšné podpatky se zachytí o okraj koberce.

„Zpomal, laskavě, jo?“ vyjede