**CAMILLA**

Zamrkám do matného šedého světla prosakujícího těžkými závěsy – ráno, ale sotva.

Hodiny na nočním stolku tlumeně ukazují 6:04.

Dlouhou chvíli jsem prostě jen ležela, s těžkými údy a podivně odpočatá – byl to ten nejklidnější spánek za celé roky, možná vůbec v životě.

Pomalu jsem zamrkala, řasy slepené spánkem, a snažila se poskládat dohromady, kde to vlastně jsem.

A pak se to všechno v