**VINCENZO**

Dveře za mnou zaklapnou a já se opřu zády o zeď, zakloním hlavu, zavřu oči a ztěžka oddechuju nosem, jako bych právě uběhl zkurvenou míli, místo abych ušel deset kroků.

Do prdele.

Všechno, co chci – právě teď, v téhle vteřině –, je otočit se.

Rozkopnout ty dveře.

Hodit ji zpátky na postel –

Pořádně jí roztáhnout nohy.

Ošukat ji tak, aby nemohla chodit, mluvit, myslet – dokud jí v úste