**VINCENZO**

Nespím.

Už vlastně nikdy pořádně nespím.

Ale dnes v noci nemyslím na další kšeft, dalšího nepřítele, další tah na šachovnici.

Dívám se dolů na ženu vedle sebe, schoulenou v mém náručí – drobnou, zjizvenou, sarkastickou, nezlomnou –, která mi právě dovolila vzít si každou část jejího těla, a přesto se na mě dívala, jako by mě k ránu mohla zabít.

Od začátku jsem si říkal: šukej ji dost