POHLED VALERIE

Dlouhou chvíli jsem stála v dusivém tichu svého prázdného domu. Každý nádech jen zvětšoval ten klid kolem mě, v ostrém kontrastu k chaotickému převratu, v nějž se můj život proměnil. Má hojící se hruď pulzovala tupou, vytrvalou bolestí a zrcadlila dutý rytmus mého srdce. Se zaťatou čelistí jsem zamířila rovnou k pohovce v obývacím pokoji a roztrhla zabezpečenou krabičku, kterou mi G