POHLED VALERIE

Měla jsem zavěsit hned v tu chvíli – hned, jak jsem uslyšela její hlas.

Neměla jsem jí dovolit, aby se přidala k tomu sboru rodinných příslušníků, kteří mi prostě nedali pokoj.

Jenže pak se jí zlomil hlas a řekla: „Val, prosím tě, nezavěšuj.“

Vydechla jsem a klesla do jednoho z křesel v předsíni – do toho samého, na kterém seděl Gael, když jsem mu ošetřovala zranění.

„Nezavěšuji,“ p