POHLED VALERIE

„Nevím, jak ty,“ řekla Tessa, když jsme se vraceli k našemu stolu, „ale mně to připadá jako druhé znamení, že bychom tu vůbec neměli být. Jsme tu sotva půl hodiny a…“

„Val!“

Ztuhla jsem, když se mým směrem vydalo třetí znamení.

„Valerio, drahoušku,“ zavolala má matka a blížila se ke mně se stejnou ladností, jakou předváděla na každém dobročinném galavečeru, každé sbírce i každé nabl