POHLED TESSY

„Kam jdeš?“ zavolal za mnou Declan, hlas tichý a ostrý, a ukázal za sebe. „Večírek je tamhle.“

Odfrkla jsem si a vyšla na zahradní terasu za sálem. Uvnitř večírek stále jel na plné obrátky – smích, cinkání skleniček, občasný cinkot příborů –, ale mně to v uších znělo jen jako otravný šum.

„Hluboce se pleteš, jestli si myslíš, že se vrátím a budu se ještě dál podílet na té frašce.“

Dec