POHLED DAPHNE

„To bylo vážně nutné?“

„Nejsem si jistá, co tím myslíš.“

Declan stál u vchodu do obývacího pokoje se založenýma rukama a ranní světlo pronikající za ním proměňovalo jeho postavu v odsuzující siluetu.

„Zavolat Val. Žádat po ní, aby zkrátila svou návštěvu u Lucase.“ Jeho hlas byl tichý, nebezpečně klidný. Hlas, kterým vedl naši smečku jako Alfa. Hlas, jaký se mnou používal jen zřídka.