POHLED HELENY

Cesta domů uběhla v mžiku, ale trasu jsem sotva vnímala. Každou zatáčku jsem minula bez povšimnutí, mysl uvězněnou někde docela jinde.

Konečně se přede mnou vynořilo ashdownské sídlo – náš domov. Jenže jako domov nepůsobilo. Už celé měsíce ne.

Ne od chvíle, kdy chodbami přestal znít Victorův smích, ne od chvíle, kdy se Declan pohřbil v povinnostech ke smečce a útěchu našel v náručí s