DORIANŮV POHLED

Nikdy jsem nebyl člověk, který by si liboval v klidu a tichu.

Žuchnutí těl dopadajících na žíněnky, syčení dechu, ostré štěkání instruktorů nesoucí se nad hlukem – to bylo mé šťastné místo.

Postával jsem na okraji bojové arény, napůl rozptýlený bezpočtem e-mailů a hlášení, kterými jsem se musel probrat, napůl naladěný na rytmus Rise.

Za normálních okolností mě tu nic nepřekvapilo.