POHLED VALERIE

Tři dny v kuse plné hostitelských povinností mě vyčerpaly víc, než jsem si byla ochotná připustit.

Usmívat se, až z toho bolela čelist, klanět se, třást rukama a vítat jednoho samolibého Alfu za druhým – byla to úmorná dřina způsobem, jakým trénink nikdy nebyl.

Ale teď byli všichni hostující členové smeček konečně ubytovaní. Dnešní večer patřil konečně mně.

Poté, co jsem viděla všec